Terapie blogem :-) a psací blok

Můj blog oslavil první rok, a tak si říkám, že mu tenhle článek dlužím.
Proč jsem si vlastně začala blog psát? Proč zrovna já?
Můžu tady sice vyjmenovat 50 vzletných důvodů, jako je tvorba lepšího světa, předávání znalostí a vědění lidem, a také přidat něco o „poslání“…:)

A jasně, blogem se mi otevřely nové obzory a já se dennodenně nestačím divit, jaká je to jízda! Díky, vesmíre.:)

Ale, zcela upřímně, ten hlavní a prvotní důvod byl naučit se psát!

To mě jako ve škole nenaučili psát?

Ba naopak. Klasika. Do první třídy šla chytroučká a šikovňoučká holčička, co umí všechno napřed. A v první třídě, bum!:) Holčička píše pěkně hnusně. A pak se přidaly chyby. (Mimochodem dokonce dvojka na výzo mi přistála. Hnedka v první! To už se ale snad dneska dětem nedělá, ne?)

Jestli vašemu dítěti taky psaní vůbec nejde, tak mu tenhle článek přečtete, ať vidí, že není samo!

Na konci jsem pro vás napsala pár praktických rad. Určitě pomůžou.

No a tak jsem postupně začala nesnášet (chronologicky):

  • Svoje sešity,
  • diktáty,
  • jakékoli slohovky,
  • dopisy a pohledy,
  • deníčky, památníčky a takové ty knížečky s citáty
  • a zadní strany školních fotek! 🙂

No prostě všechno, kam je třeba krásně a duchaplně něco napsat.

  • Samozřejmě taky různé formuláře, ale ty nemá rád nikdo…

A popravdě, i když je člověku o hodně víc, má za sebou maturitu, něco jako postgraduál a před jménem dokonce dvojslovný titul :), pokud mu moc (vůbec) nejde psaní, stejně si často připadá jako idiot.

Naštěstí můj kreativní taťka vymyslel metodu, která malinko usnadní život všem dyslektikům a dysgrafikům. Poradil mi, ať slova v každé napsané větě, při kontrole, čtu odzadu. (Od posledního po první.)
Tím se člověk soustředí na slova jako taková a ne na „děj“ a chyby pak vidí snáze. Díky, táto!

No a co dál?
Zachránil mě trošku počítač (miluju klávesnici i automatické opravy ve Wordu).

A hodně mi pomohla Itálie!

(Moje) česká touha po dokonalosti a italská lehkost bytí

Několik let jsem žila i pracovala v Itálii a asi to nejdůležitější, co jsem se tam naučila, je: „Nesnaž se být dokonalá. Hlavně buď sama sebou.“
A od té doby to s většími či menšími úspěchy praktikuju.

Slyšeli jste někdy běžného Itala mluvit anglicky? Je to celkem sranda, co? Sice umí tři slova, ale jde do toho. Na nic si nehraje a vystačí si s málem.

Podle Italů je totiž mluvení k tomu, aby se něco někomu řeklo nebo abyse prostě klábosilo… Psaní je k tomu, aby se předávaly informace písemně. Tečka.
Na správnost a úpravu si tam zas tak moc nehrají.  Když tedy zrovna nejsou správnost jazyka a krasopis vaší vášní.
Takže, take it easy!

Na lanovce…

Samozřejmě, že když jsem se přestala snažit být dokonalá a stresovat se tím, že neumím psát hezky a občas přehlédnu chyby, tak se najednou to psaní zlepšilo.

A abych to dotáhla do konce, jednoho lednového dne ve sněhové vánici jsem se se svým mužem na lanovce domluvila, že naskočím na poslední chvíli do kurzu psaní blogu, abych… No, prostě jsem cítila, že se chci „hodit do psací vody a učit se plavat“.

Marco, díky za podporu! No a můj psací-nepsací experiment si můžete prohlédnout sami. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem se s vervou vrhla i na ebooky!

No, a kdybyste našli nějakou tu chybku, tak mi to odpusťte, anebo se nad ní i pousmějte!

Praktické rady

Pokud máte doma dítě „nepsavce“ (neberte to prosím jako nálepku), potom mám pro vás pár tipů. Jsou prověřené životem: 🙂

  1. Trpělivost.
    Pokud dítěti nejde krasopis, tak za to nemůže a nezlobte se na ně.
    V první řaděmu vysvětlete, že to nemusí nic znamenat. V Japonsku se děti učí psát „hezky“ celých 6 let a u nás na to mají necelý rok! Já jsem psala fááákt hnusně a teď miluji moderní kaligrafii. Prostě jsem jen  potřebovala pár (desítek) let navíc. 🙂
  2. Výzva.
    Pokud mu nejde pravopis, řekněte mu tohle: Mnoho dyslektiků a dysgrafiků se později stalo slavnými spisovateli nebo scénáristy!
    To, co nám v životě nejde, je totiž často téma, které je třeba v budoucnu překonat, a otevřou se nové obzory! Třeba psaní blogu…
  3. Be positive!
    Zaměřujte pozornost na to, co dítěti jde, a dejte vždy 10 pozitivních zpětných vazeb na jednu negativní. Pokud má v texu 2 chyby, nejprve ho oceňte za každé slovo, kde chybu nemá!
  4. Bacha na červenou!
    Nikdy nepodtrhávejte chyby červenou barvou. Co je červeně, to si mozek primárně pamatuje!!! Červenou pište jen to, co je správně a má se dostat do hlavičky.
  5. Propojení ruka – emoce.
    Nechte děti „kreslit“ emoce. „Jak nakreslíš vztek – radost – smutek – legraci – štěstí – strach…?“ Dítě si pak ruku postupně „propojí“ se všemy emocemi a nejen s těmi negativními, tedy „stresem ze psaní“.
    (O kreslení emocí rozhodně napíšu některý z dalších článků, protože je to podle mě skvělá metoda, jak komunikovat s dětským světem, a doma ji používáme často.)
  6. Jóga pro ruce i záda.
    Dnes už se naštěstí v mnoha školách před psaním procvičuje a uvolňuje ruka i celé tělo. Jde to hravě a doporučuji cvičit i doma. (Návody najdete na internetu a myslím, že i tohle je dost komplexní téma na článek.:)
  7. Psaní – nepsaní.
    Super na uvolnění je i psaní v jiných polohách než v sedě a na jiné povrchy než papír. Třeba prstem na zamlžené zrcadlo nebo do písku. A třeba jen jedno obrovské písmenko a s rozmachem.
  8. Odblok.
    Z vlastní zkušenosti můžu doporučit kinezilogii a kraniosakrální terapii.
  9. Chytrá lednice (nebo nástěnka).
    Slova, která dítěti nejdou, mu napište a pověste na viditelné místo, aby je dítě denně a několikrát vidělo a četlo. Takto mu přejdou zcela nenásilně do krve. Tohle je součást tzv. Dejlovy metody snadného učení 🙂, která byla aplikovaná na všech dětech v naší rodině (včetně mě), a i o ní ode mě rozhodně ještě uslyšíte!
  10. Milujte své dítě každý den a takové, jaké je!
    Je tohle třeba více vysvětlovat?

Věřím, že se vám tento článek líbil. Pokud ano, budu ráda za váš lajk a jeho sdílení.

Najdete mě facebooku na stránce  Kateřina Mastroianni – Architektura života, ve skupině Prostor pro kreativní život a na Instagramu @architekturazivota a @design_mumu.

„Jsem architekt svého života i architekt povoláním. Pomáhám lidem tvořit DOMOV. Záleží mi na tom, aby jím byl prostor, ve kterém vládne osobitost, harmonie a kreativita. " Více o Kateřině se dozvíte tady >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.

  • e Book Vy a architekt aneb 5 kroků k dokonalému domovu

    O tom, jak vytvořit domov přesně pro Vás, ušetřit čas, peníze i Vaši energii.

  • NOVÉ SÁČKY NA MU-MU

  • O ČEM PÍŠU…
  • INSTAGRAM
  • E-BOOK MŮŽETE OBJEDNAT TADY

  • FACEBOOK